Daria Abolonina: O lese jsem prostě musela napsat

Koncertní řada „Klasika na dosah“ nabídne 20. listopadu 2025 v olomoucké Redutě koncert, který propojí osvědčený repertoár s tvorbou nové generace. Vedle Dvořákovy Symfonie č. 6 D dur, op. 60 a Ravelovy rapsodie Tzigane zazní také světová premiéra skladby Les mladé skladatelky Darii Aboloniny. S autorkou Vám nyní přinášíme krátký rozhovor.

Máte nějaký rituál nebo zvyklost při komponování?

Nejčastěji skládám hudbu v noci, právě tehdy cítím největší klid. Někdy se sice věnuji komponování i přes den, je pro mě ale důležité, aby mě nic nerušilo a neodvádělo mou pozornost. Obvykle tvořím ve chvílích, kdy nemusím nikam spěchat. Když už začnu psát, je pro mě těžké přestat, protože samotné komponování mě vtahuje a motivuje pokračovat dál a dál. Samotný proces mě vlastně inspiruje k další tvorbě. Stává se také, že mě napadne nějaký nápad při jiné činnosti, než je komponování – tehdy si ho rychle zapíšu do poznámek, nebo si ho zahraji na klavír a nahraji.

Co bylo Vaší prvotní inspirací ke skladbě Les? Byla to procházka, vzpomínka nebo něco zcela jiného?

Miluji přírodu a napsat nějakou skladbu o přírodě, o lese, mě vždycky lákalo. Připadalo mi, jako bych to jednou prostě musela udělat. Ten nápad jsem měla už dlouho.

Jakými hudebními prvky nebo kompozičními technikami se snažíte ve skladbě vyjádřit prostředí lesa?

Snažila jsem se hledat způsoby, kterými by podle mě současná hudba a její prostředky dobře zapadaly do samotné myšlenky skladby, a domnívám se, že téma lesa se k tomu výborně hodí. Použila jsem stupnici vytvořenou ze zvoleného verše; byla vybrána ta nejvhodnější stupnice a poté různě využita v celé skladbě (změny oktáv, rozložení tónů, rytmu, rakochody apod.). Ve skladbě se často objevuje kontrast mezi dlouhým tónem v pozadí a krátkým motivem s krátkými délkami. Tedy pracovala jsem také s kontrasty: krátké a dlouhé tóny, ticho a hlas, náhlá crescenda až do fortississima a poté hned do ticha.

Jaké emoce nebo nálady jsou v Lese nejdůležitější?

Emoce jsou zde spíše napjaté, skladba má nádech mystiky a tajemství. Cílem bylo vytvořit momenty, které posluchače něčím překvapí. Proto je třeba skladbu pozorně poslouchat, zejména v momentech s tichými zvuky – při prvním seznamování s atmosférou lesa v úvodu skladby.

Jaký je Váš oblíbený moment ve skladbě?

Můj oblíbený moment je právě začátek skladby, kdy se seznamujeme s lesem. A když smyčce tvoří pozadí, na němž se objevují krátké zvuky různých obyvatel lesa. Také mám ráda crescenda na tutti – tehdy se zvyšuje pocit mystiky a dá se dokonce cítit i adrenalin.

Skladba Les bude mít na koncertě 20. listopadu 2025 světovou premiéru. Co to pro Vás znamená?

Pro mě je to velmi významná událost, na kterou se už více než půl roku těším. Je úžasný pocit uvědomit si, že mé vlastní dílo hraje symfonický orchestr!

Jaké jsou Vaše plány v blízké budoucnosti? Jaké další projekty připravujete?

Plánuji skládat hudbu dál a dál. V budoucnu bych si také přála, aby Moravská filharmonie Olomouc hrála mé skladby. To je pro mě velká čest.

Rodačka z ukrajinského Charkova Daria Abolonina (* 2003) se začala věnovat hudbě ve věku šesti let, kdy začala hrát na klavír. Vzhledem k hlubokému zájmu o hudbu se pro střední školu rozhodla snadno, roku 2018 nastoupila na Charkovskou specializovanou hudební konzervatoř Borise M. Ljatošynského, kde se zaměřila na klavír a na volitelnou kompozici. Úspěšně se zúčastnila ukrajinských kompozičních soutěží. Po absolutoriu a po vypuknutí války na Ukrajině roku 2022 odjela do České republiky a byla přijata ke studiu kompozice na Hudební fakultě JAMU v Brně. Skladba Les pro malý symfonický orchestr a marimbu podle autorky zachycuje atmosféru mystického, a dokonce dramatického lesa a jeho obyvatel, pozadí většinou vytváří smyčcové nástroje.